Vulkán Fuya Fuya

Fuya Fuya je 4263 metrů vysoký vulkán, který se tyčí nad třemi jezerami Mojanda. Pokud to počasí dovolí, můžete také vulcan vidět z města Otavalo.

Naše představa byla jít kolem jezera Mojanda jeden den, přespat v kempu, vstát brzy na Fuya Fuya, vychutnat si výhled v krásném ránu a jít pěšky dolů z kopce do Otavala. Snadné, heh?

Hikování na Fuya Fuya

Podařilo se nám probudit v 6 hodin ráno, ale samozřejmě trvalo nám příliš mnoho času sníst snídani, sbalit naše věci, stan a opustit kemp. Když jsme se dostali ven ze stanu, zjistili jsme, že se počasí změnilo ve srovnání s předchozím dnem. Už nebylo slunečno a vrchol Fuya-Fuya byl pokryt mraky.

Stezka začínala přímo u velkého jezera, u vchodu do parku, takže jsme museli projít kolem jezera, to trvalo asi hodinu a s lezením jsme začali asi v 8 hodin. Téměř 2 km výstup měl být snadný technicky i fyzicky, ale díky vysoké nadmořské výšce a silnému studenému větru to bylo mnohem těžší, než jsme očekávali. Cesta, která prochází přímo páramo vysoké trávy je velmi dobře značená, takže věřte tomu nebo ne, tentokrát jsme se neztratili! Čím více jsme šplhali nahoru, tím lepší jsme měli výhled, takže jsme dali několik přestávek, jen proto, abychom pořídili některé fotografie a videa s výhledem na jezero.

Posledních 100 metrů bylo těch nejtěžších, protože stezka vede přímo vzhůru do sedla mezi vrcholy dvou sopek a bylo tam pořádně větrno. Bála jsem se, že mě to odvane z úzké cesty, takže jsem se radši držela trávy, abych zůstala na cestě. I když jsme lezli pomalu, tak do sedla jsme se dostali za 1,5 hodiny, což je nejkratší doba, uvedena ve všech průvodcích.

Bohužel vrcholy byly stále v mracích, takže jsme neviděli žádné z 5 sopek, které by měly být viditelné z Fuya Fuya, pokud to počasí dovolí. Bylo chladno, větrno a mokro, takže jsme se rozhodli za krátko sejít pomalu dolu.

Cestou zpátky do Otavala

Dostali jsme se zpět k jezeru asi za 45 minut, snědli oběd a vyrazili na nejtěžší část našeho putování – asi 16 km dolů kopce pěšky po dlážděné cestě až do Otavala. Nenávidíme, chůzi po dlážděné a chůze z kopce je také pro kolena a prsty, velmi těžká, takže jsme byli velmi šťastní, že jsme našli stezku pro horská kola, což byla zkratka směrem dolů a to asi po 1 km z Mojandy (jděte dolů a po pravé straně uvidíte červené značky a šipky). Podle mapy, cesta měla vést k Otavalo tak proč nejít snažší cestou.

Jsem přesvědčena, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, ušetřilo to několik kilometrů a většina z toho byla prašná cesta. Ukázalo se, že nejtěžší část cesty do Otavala, byla na okraji města a to kvůli psům. Byla jsem už dost unavená, nohy boleli, po chůzi celou cestu z kopce a psi měli pocit, že jsem slabý jedinec. Jeden z nich mi dokonce chtěl ukousnout nohu a naštěstí jen škrábnul mou kůži.

Byli jsme velmi šťastní, když jsme se konečně dostali na náš hostel flying donkey oslíka asi ve 3 hodiny, kde jsme byli uvítáni manažer Paulem a horkou sprchou.

Booking.com