V Amazonském deštném pralese

Tam kam turisti nejezdí

Největší město v Bolivii a hlavní obchodní centrum celé oblasti díky blízké Paraquaii, ale také město s pěkným koloniálním centrem, netradičně zasazeného do tropické oblasti, které připomíná karibskou vesničku. Tak by se v rychlosti dalo popsat místo naší další destinace.

Pokud sem ale někdo vůbec přijede, není to kvůli městu, ale kvůli dvěma národním parkům. Ten vzdálenější je Noel Kemff Merkado, kam se dá dostat prakticky pouze vzdušnou cestou. Je to také nejvíce nedotčený amazonský národní park vůbec, kde se nachází odhadem na stovky nepopsaných živočichů a rostlin.

Druhým parkem je Amboro national parque, pouze dvě hodiny od Santa Cruz, kam jsme zavítali hned dvakrát. Park se dělí na dvě části….jižní, která je hornatá s mírným podnebím a západními turisty vyhledávaná (pokud sem tedy až tak východně někdo zavítá). A na severní, která je silně tropická a kam jezdí maximálně místní a pár gringáčů.

Santa Cruz

ubytování, které jsme měli přes Airbnb bylo to nejlevnější, co jsme v Santa Cruz sehnali. Když nás taxík vyhodil v centru města, ještě další hodinu nám trvalo najít vůbec, kde luxusní budova s apartmány je. Majitelka dala totiž špatnou adresu na web a my jsme tak bloudili po městě, dokud jsme ji nezavolali a mojí „plynnou“ španělštinou jsem se s ní nedomluvil.

Projít historickou část trvá pár okamžiků, a tak třetí den, nabiti silami a zásobami, jsme se vydali na výpravu do deštného pralesa…

Amboro national park – severní část

zásoby jsme měli maximálně na tři dny a věděli jsme, jak se dostat do městečka Buena Vista, které leží na okraji parku.

Když nás colecctivo vysadilo na náměstí, v místních informacích jsme se chtěli zeptat, co a jak. To byl náš celý plán, zeptat se v informacích. Jelikož zmínek, jak si užít park ,je opravdu málo. Usměvavý starý pán, který evidentně v informacích sloužil tamní agentuře, nás odvedl přes náměstí do jejich kanceláře. Tam nám bylo řečeno, že naše expedice bude all inclusive. To znamenalo stan, jídlo spacáky, atd.. To všechno jsme samozřejmě měli. Od toho se odvíjela i cena, která byla absolutně mimo realitu. A jako třešnička navrch bylo, že bez průvodce ani ránu.

La Chonta

tak a co teď, to jsme si říkali, když jsme seděli na obědě v místní restauraci a dlabali výpečky a kuře se studenou limonádou. V tu ránu se objevila ženská, tričko na sobě La Chonta a že nás vezme do komunity, z které ona pochází. Cena byla přijatelná a nemuseli jsme využít cestovku. O La Chontě nám říkala i ta ženská z tý cestovky, i když viděla, že z nás nic nekápne. Další důvod proč jít s touhle osobou bylo, že La Chonta měla i internetové stránky, a to i v angličtině. Prověřeno z několika stran, jsme na nabídku kývli.

Vystřídali jsme tři dopravní prostředky do finální destinace – Colecctivo, s tím jsme dojeli k řece. Nohy , kterými jsme museli řeku přebrodit. Hiluxe,  kterým jsme projížděli okolím, zpustošeným od kácení deštného pralesa. A poté, opět nohy, to abychom ušli 3,5km do campu přes rozblácenou cestu a přebrodili několik malých říček.

Už cesta byla divná. Poslední část jsme neměli s tou ježibabou domluvenou, a teď, když chtěla zaplatit, chtěla víc, než jsme si domluvili. Po lehké hádce jsme se dohodli zhruba uprostřed a za to nám místo ubytování ve stanu dala soukromý pokoj. Za zvuku večerní džungle a našeho nového kámoše „malého Pepeho“, který mi vyšplhal na nohu po kalhotech, jsme si udělali rizoto na vařiči, který jsem dostal ještě v Chachapoyas.

Celodenní tůra

ráno začínala naše celodenní tůra po Amboro parku. La Chonta se nachází přímo na hranici. Stačilo tedy přebrodit jednu řeku a byli jsme tam. Tůru vedl syn čarodejnice a musíme se shodnout, že velmi dobře.

Ukázal nám všelijaké byliny i stromy, s popisem, jak rostou v džungli. Viděli jsme z dálky opice,papoušky a různé ptáky. Také mravence ata v jejich prostředí, což je úplně jiný zážitek. Například v džungli mají úplně hladce vyšlapaný cestičky, které vedou stovky metrů na všechny strany.

Jediné, kde se seknul, bylo koupání v řece, která byla dost nechutně špinavá, takže to jsme hned zavrhli. Ale alespoň jsme se bavili fotkami…

Než jsme vše obešli, byl večer a my našli na podlaze, jako přivítání domu 10cm kokrouše, který skončil s křupnutím pod mou botou.

V noci mě probudila Klára, že musí čůrat. Vůbec jsem nechápal proč mě kvůli tomu budí. Prý kvůli pavoukům. Průvodce nám řekl, že v noci vycházejí opravdu velcí pavouci. Úplně nevím, jestli to byla pravda…předchozí den, když jsme jeli colecctívem, tak jsem během cesty viděl na silnici před námi černou tarantuli, která byla na zadních. Stejnou jako v Huarazu. Asi mám kliku prostě… anebo jich je tady jenom hodně. Zpět ale k mému probuzení ze sladkého snění. Nenechala se odbýt,i když jsem jí řekl, že to je blbost, že na záchodě rozhodně na ni čekat nebudou. Násilně jsem byl donucený vstát a jít se s Klárou podívat na záchod. Když tam Klára ovšem posvítila čelovkou, jen se zeleně zaleskla očka.Dva seděli nad záchodem a třetí nad umyvadlem. Kolik je jich kolem nás v pokoji jsem pro jistotu nezkoumal. Klára zamířila ven na verandu, kde to pískla a já jsem jí hrdinsky doprovodil 🙂

Den, který jsme rozdýchávali den

ha, tak to je přesný, co jsem napsal. No…začalo to ráno. Kdy jepice chtěla za odvoz nazpět víc, než za příjezd. Nicméně, domluvili jsme se na původní ceně. Když jsme ale přišli k přistavenému hiluxu, nechtěl nás řidič vzít za tu cenu, kterou jsme vyhádali s babou z důvodu toho, že řeka stoupla a je riziko, že tam zapadne. To nás už úplně bral fantas! Jak může řeka stoupnout, když celé dva dny nepršelo? Po deseti minutách dohadování nakonec rozhořčeně souhlasil s původní cenou. Za 10km po cestě džunglí jsme mu dali 18 USD. Nenechte se zmást, tady jsou to opravdu velké peníze za transport. Je to třeba šesti násobek toho, co stojí taxík v La Paz na stejnou vzdálenost. Nutno podotknout, že celou cestu jela s námi ta ježibaba v našem transportu zadarmo, aby mohla odchytit další lidi ve městě. Domluveno bylo, že nás hodí za řeku, která samozřejmě rozvodněná vůbec nebyla. Nabídli jsme frajerovi, který řídil hiluxe, že mu nabízíme 1,5 USD, když nás hodí na 2km vzdálenou silnici, abychom si mohli chytnout colecctivo. Vysmál se nám, že prý za 5 USD. Vzali jsme baťohy a vydali se na zmiňovanou silnici. Na prvním kilometru nás ti gauneři minuli, celí vysmátí. Colecctivo jelo okamžitě a rychle. Takže jsme do města dojeli dokonce dřív, než oni. Chtěli jsme jim říct, že jsou to zloději a opravdu se nezachovali správně v ničem, ale jakmile zastavili na náměstí, tak se rozprchli a už jsme je nenašli.

Klára byla tak rozčílená, že v Santa Cruz sepsala stížnost na ambasádu v Chile, jelikož La Chonta byla postavená za evropské dotace a na Trip Advisor – http://www.tripadvisor.com/ShowUserReviews-g297315-d317300-r340666060-Amboro_National_Park-Cochabamba_Cochabamba_Department.html#REVIEWS

Džungle byla nádherná a stálo to za to. Jen ty služby v Bolivii nějak pokulhávají, speciálně v Amboro je to strašná rejže na turistech a to je taková škoda. Vdyť mají přírodu, kterou může kdekdo závidět.