Turistika po brazilsku

Na večeři ve městě mi začaly mé dvě kamarádky z Argentiny nadšeně vyprávět, jak se vrátily z treku, na který prostě musím jít. Jakmile jsem si poslechl celý příběh, neváhal jsem ani minutu a následující den jsem hodil velký baťoh s věcma na recepci. S sebou jsem si vzal jenom stan, filtr na vodu a kameru. Na rozdíl od děvčat jsem totiž plán vyšperkoval tím, že jsem hodlal přespat na pláži s místní komunitou hippie.

Trek začínal ve vesnici, která nemá ani jméno. Od Trindade ale byla vzdálená asi 20 minut jízdy a jelikož jsem neměl vozidlo, musel jsem čekat asi hodinu na rozcestí na stopnutí auta, které mě tam hodí. Povedlo se a já mohl začít. Byla zrovna neděle a cestou džunglí jsem míjel hodně backpackerů s těžkou výbavou, kteří se vraceli z víkendu zpět do Ria nebo do Sao Paula. Připomněli mi svými křečovitými výrazy GR11 a těžké terény nahoru a dolu. Já jsem za hodinu a půl se svým čtyřkilovým baťůžkem doskákal na jednu z nejkrásnějších pláží na planetě. Praia de Sono je natrvalo okupováno komunitou hippie, kteří si přivydělávají provozováním kempů či malých barů. Velký komfort je zde v elektrice, která tu je natažena.

Na této dvou kilometrové pláži se můžete prohánět i na surfu.

Tato pláž, i když na ní hipíci byli, nebyla mou cílovou a já pokračoval přes džungli dál. Tam jsem objevil naprosto panenskou pláž, kde nebyl ani jeden člověk. Tady jsem se musel vykoupat. Bylo to skvělé …  Voda se třpytila jako krystaly, bílý písek kontrastoval se sytě zelenou džunglí, která se táhla nahoru nad pláží. Musel jsem se dát do smíchu, protože se jednalo o naprostý kýč.

Hodil jsem baťoh na záda, přebrodil řeku a ocitl jsem se opět v džungli. Jedna pláž bez živáčka následovala  druhou. Až jsem se ocitl u lávky, která se napínala přes malý vodopád,tekoucí v džungli. Lehce jsem jí přebalancoval a záhy  se objevil na obrovských kamenech, které mocně opracovával oceán. Bylo už pozdě odpoledne a já tušil, že musím být blízko mého cíle, tedy hippie komunity.

Když jsem já přicházel do vesnice, všichni zrovna odcházeli. Myslím tím samozřejmě turisty. Byl jsem jediný, kdo se utábořil v malém kempu pro pár stanů, který tu byl zřízen na břehu pláže. Vesnička postavená do kopců nad pláží byla plná života. Byl zde i malý obchod, farma a škola. Centrem kulturního života ale byla pláž. Na ní byly dvě hospůdky, přístav tvořený altánem, motorové taxi čluny, které zajišťovaly kontakt se světem a v neposlední řadě kino. Ano, opravdu. Uprostřed pláže se tyčilo plátno, které bylo připevněné dvěma klacky zapíchnutými v písku. Projektor stál pak na stole.

Po celodenním výletě jsem se za lehkého západu slunce šel vykoupat. Barva vody zde byla jiná než na ostatních plážích. Zátoka, ve které byla pláž umístěna, byla totiž tvořena obrovskými kameny, které přecházely plynule v kopce. Ty byly obrostlé zelenou džunglí. Odraz slunečního svitu, který dopadal na džungli, pak působil zbarvení zátoky do smaragdově zelené. Po vykoupání jsem se posadil na pláž, kde jsem koukal, jak děti skim – boardujou (surfování na příbojových vlnách na pláži). To byl opravdu jedinečný pohled při západu slunce.

Po výborné rybě a dvou vychlazených pivech jsem si sedl spolu s ostatními na pláž před promítací plátno. Čekal jsem nějakej biják, tak jak to v kině bývá. Ale překvapil mě program, který zde místní komunita hippie promítala. Nejdříve následovalo krátké video místních školáků, které zde natočili o vesmíru. Poté následoval film, jak vznikal vesmír. Pro dospělé pak v pozdějších hodinách zde byly zprávy z okolního světa několik dní staré. Pochopil jsem, že kino je zde něco více. Slouží jako důležitá společenská událost, která tmelí celou vesnici a vzdělává komunitu o životě a okolním prostředí. I když jsem byl zde jen pár hodin, vypozoroval jsem z chování, že číslo jedna jsou zde děti. Spíš mi přišlo, že jsem někde na táboře. Tolik aktiv, co tu rodiče měli přichystáno pro děti, jsem za 5 hodin času neviděl nikde jinde.

Byl to neobyčejný trek

Přece jen spát na holé zemi bez karimatky bylo trochu nepohodlné,a tak již v šest ráno jsem měl zabaleno vše  v mém baťohu a byl připravený na odchod zpět, odkud jsem vyšel. Vzal jsem si člun a za východu slunce, se skákavými rybkami pod přídí bárky, jsem vyplul podél pobřeží zalitého oranžovým sluncem na mé poslední dobrodružství v Jižní Americe.