Tipon – inženýrskej zázrak a Pikillacta

Ráno jsme brzo vstali a vyrazili na autobus do Tiponu. Tipon a Pikillacta jsou velmi málo navštěvovaná místa v Cusco. Leží totiž mimo Secred Valley a tedy i mimo trasu na Machu Picchu. Ale nenechte se zmást. Místa rozhodně stojí za to navštívit, více než mnohdy některá slavnější.

Jakmile jsme dorazili do Tiponu, které se nachází v údolí, můžete si vzít taxíka nebo stoupat nahoru až k památce. Samozřejmě jsme zvolili druhou možnost a za půl hodiny už jsme podávali lístky vrátnýmu.

Jako o  každé incké památce, která je v Cuscu , se neví na co sloužila, takže vaše fantazie může být opravdu bujná. Inkové nedochovali totiž žádné písemnosti. Ale jedno je jasné .Tipon je na seznamu inženýrských zázraků , a to především kvůli rozvodu vody, která stéká z dalekých kopců. V Tiponu jsme strávili celé tři hodiny a nemohli jsme se vynadívat na krásu místa, které si Inkové vždy uměli vybrat. Terasy, které jsou na každým obrázku, jsou jenom částí stavby. V Tiponu jsou různé pevnosti, přes které teče voda a … druhý Tipon…, který je vzdálený půl hodinu cesty, tak na tom probíhají stále vykopávky !

 

Když jsme z Tiponu scházeli dolů chytnout autobus do 15 minut vzdálené Pikillacty, procházeli jsme okolo hospody s cuyem neboli morčátkem. Když jsem hledal informace o Tiponu, vyběhla na mě hláška, že v Tiponu dělají nejlepší cuye v Peru. Ze srandy jsem se nahaněčky zeptal kolik za něj chtěj? 35 SOL odvětila. To mě trochu zarazilo a zastavil jsem se… 35 SOL? Všude stojí cuy minimálně 70SOL a ještě je tuhej jako moje vyschlý boty. Klára navíc tvrdila, že bez cuye z Peru neodjede. Vběhli jsme do restaurace, dali si dva a musím uznat, že byl opravdu výborný, lepší než před lety v Quitu. V cuyovi byla nějaká tráva z bylin. Dostali jsme přednášku o tom, jak je cuy zdravý a dobrý proti rakovině s těma bylinkama. Tak určitě…hlavně doneste už to pivo!!

Pikillacta

Cestou autobusem do Pikillacty bylo narváno a někteří z nás snad měli na hlavě i kuřata. Paní, která nám slíbila, že nás vyhodí z autobusu, měla dítě, které vypadalo, že má na přední sedačce trvalý působiště. No, vyhodila nás u velký zdi, která úplně v parku nebyla, ale paní usoudila, že to stojí vidět. Když jsme se otočila zády ke zdi, kde byla hlavní část památky, uviděli jsme velkou černotu. Tak to bude ještě zajímavé pomyslel jsem si.

Pikillacta, není inckou památkou, ale lidu Wari, kteří zde žili vedle nebo před Inky? Nikdo neví. Místo opustili najednou, proč? Nikdo neví. 48 tisíc metrů hydraulického zavlažovacího systému postavených v letech 500 – 1100 opuštěných z důvodu náhlého přesídlení. Zvláštní.

Město je neuvěřitelně rozlehlé, ale my jsme to dali celé. Byl to výkon hodný obdivování, protože po tom cuy s pivem se šlo opravdu těžce a někdy jsme cítili, jak cuy drápkama šplhá zpět po trávicí trubici nahoru. Déšť, který byl na dohled, se zastavil o andskou horu…jedině dobře.

Určitě místo není tak spektakulární jako Tipon, ale stojí za to vidět, co všechno bylo možné postavit bez nástrojů k tomu určených.

Po půl hodině čekání na krajnici, vyčerpání z celého dne,nám konečně zastavil autobus. Celou cestu jsme snili o kafi a zmrzlině. Asi o zmrzlině proto, že jsme byli naprosto spálený od sluníčka. V Cuscu je totiž vedro přes den, ale v noci je fakt hodně velká zima. Cestu jsme pak završili v místním ovocným baru, kde jsme si dali sandwich a ovocný salát…

Tohle byl maximálně krásný a využitý den!!