Santiago de Chile – město zeleně

Byl to zvláštní pocit, dosáhnout tohoto místa. Byl to cíl, který jsem si vytyčil již na začátku cesty a nyní jsem zde byl. Odtud se člověk může vydat jen do Mendózy v Argentině nebo do Patagonie, kterou jsem měl od začátku v plánu jako vrchol cesty. Nakonec jsem nezvolil  ani jednu možnost a v Santiagu jsem dohromady strávil přerušovaně přibližně tři týdny.

Klára letěla za 10 dní  od našeho příjezdu domů. Vymýšleli jsme program, kam dál. Ale obrovské vzdálenosti a náš ne uplně ideální zdravotní vztah zapříčinili, že jsme se rozhodli zůstat ve městě a nenásilně si užívat nabytou civilizaci, které město nabízelo.

Bylo zde zajímavé rezervovat hostely.  Přes booking a hostelworld vycházely ceny o dost lépe, než tomu bylo na stránkách samotných hostelů a dokonce i v samotných hostelech. Když jsme si chtěli pobyt prodloužit, nedali nám tu samou cenu, ale o hodně vyšší.Proto jsme se přesouvali do různých částí města, a tím i poznali značnou část tohoto krásného města prakticky na konci Světa.

Santiago de Chile je prosperující a bohaté město, je tu nejvíce zeleně, co jsem kde viděl. Ano, je uměle udržovaná, ale to je cena  za to,aby se ve městě vůbec dalo dýchat. Teploty přes léto tu dosahují 35 stupňů a díky tomu, že město se nachází skoro na hranicích pouště Atacami, zde stejně jako v poušti neprší. Perfektně uklizené ulice, hromada sportujících lidí, obrovské obchodní domy, nádherné rodinné baráky, i 10 km od centra a hlavně úžasně a levně zasobené supermarkety, takové, jaké nenajdete jinde, než zde. Takže člověk si mohl uvařit opravdu, co chtěl…hlavně ty steaky a seafood 🙂

Městem protéka „řeka“, spíše tedy stoka a kolem celého jejího obvodu je táhlý obrovský park, kde lidi z okolí mohou trávit svůj volný čas…

Nad městem se tyčí a žehná bílá socha panny Marie, ke které můžete vyšplhat, vyjet anebo se dovézt lanovkou. Od sochy pak vedou různé stezky, které mají až 30 km po hřebenu táhnoucím se nad městem. Město pak samotné je lemované ze všech stran mocnými Andami, a i když je hic na padnutí, stále můžete vidět zasněžené vrcholky hor.

Také jsme samozřejmě zašli do místního vinařství na košt a no…poslat je na Moravu, jak se to dělá. Navíc víno dobrý nebylo.

Poslední tři dny s Klárou jsme si dopřáli trochu luxusu a ubytovali jsme se v naprosto dokonale zařízeném apartmánu se střešním bazénem.

Když Klára odjela, já jsem ještě šel na místní hřbitov. Tedy celkově jsem tam šel 4x. Dvakrát jsem šel úplně mimo otvírací hodiny a napotřetí jsem to nestihl. Ale po čtvrté se povedlo a musím říct, že to je ten nejhezčí hřbitov, jaký jsem kdy viděl, ano hezčí ,než dokonce slavný hřbitov v Buenos Aires. Naprosto nádherná pokřivená atmosféra s famózní vegetací. No není to skvostné??