Salineras a Moray – den v tajném údolí

Předešlý den jsme se zeptali v našem hostelu, jak je možné se dostat na dvě incké památky Salineras a Moray. Všude nám nabízeli, že nás tam vezmou za 170 SOL každého, čili za 50 USD. My jsme zvolili jinou variantu…

Oproti minulému dnu jsme se brzy ráno probudili do jasného počasí. O ulici dál jsme si vzali colectivo do Urubamby. Az tam jsme ale nejeli a nechali se vyložit po cestě v malé vesničce, už skoro u Urubamby. Odtud nás čekal výstup ke starým solným dolům, kde dodnes se těží sůl tak ,jak to v dávných dobách dělali Inkové. U mostu přes místní řeku Vilcanota jsme zaplatili babičce každý 15 SOL a zanedlouho se nám začala zjevovat scenérie bílých nádrží, které kontrastovali s hnědou půdou okolo. Když jsme dorazili asi za 30minut na místo, ocitli jsme se sami se skupinkou lidí na koních.

V klidu jsme si celé doly prošli a já ochutnal místní vodu v potůčkách, která světe div se, je opravdu slaná. Až tak slaná, že zanedlouho se moje ruka stala zdrojem soli na celý den.

Ze Salineras jsme měli namířeno do Moray, která leží nedaleko a bylo nám řečeno, že cesta tam trvá hodinu. Na cestu jsme se pro jistotu zeptali ještě  u hlavního vstupu pokladní . Za jednu hodinu jsme se celý vyčerpaní z dalšího stoupání, nadmořské výšky a prudkého sluníčka ocitli v Maras, koloniálním městečku. Městečko jsme prošli a na konci nás čekala cedule s nápisem „vítejte v Moray“. To nás jedině utvrdilo, že tam již musíme být. Po dalším kilometru zastavil traktor a posádka, po dotazu kam máme namířeno, se nám jenom vysmála. Za dalších 500m zastavilo auto a tam na nás Novozélanďan zavolal, že do Moray je to ještě 8km alespoň podle navigace. Naskočili jsme po téhle informaci, celý promočení z poledního sluníčka do klimatizovaného auta a opravdu, cestou jsme si říkali, že tohle bychom určitě neušli.

Moray je další incká záhada. Vybudované kaskády elips dovnitř kopce na opuštěném místě. Tedy jako vždycky nechám hovořit v tomto případě fotografie…

Všichni ostatní si samozřejmě vzali taxíka za těch 50USD nebo si vzali taxíka z Marasu. Tudíž, jelikož naši Novozélandští přátelé jaksi odjeli, musli jsme se dostat zpět do civilizace sami. Asi půl hodiny nám trvalo, než jsme sehnali odvoz. Mikrobus s turisty jel, no… do solných plání, kde jsme byli dopoledne. Ale co, to nám nevadilo. Stejnou cestou po příjezdu k Salineras jsme se vrátili na silnici, vzali projíždějící colectivo a nechali se vyhodit u hostelu. Náročný den jsme pak zakončili v místní pizzerii.