Z Quita do Canoa

Jsme tady v Canoa na pacifickém pobřeží Ekvádoru.

Musím říct, že Veronika měla dobrý vkus při výběru tohoto hotelu přímo na pláži. No, jak jsme se sem dostali autobusem je docela zajímavé. Z Quita není každý den spojení.
Opustili jsme náš hostel v obchodním centru Quita v asi 8 hodin a šli jsme na trolejbus. To je zde jako metro. V hostelu nám radili číslo 4 do koncové stanice. Jen jsme čekali a čekali na platformě a nic jiného kromě C1 se neblížilo, takže jsme naskočili na C1 trolly autobus, který byl zcela plný. Je to docela výhoda, že máme batohy, protože každý ví, kam máme namířeno. A konec konců, s několika radami, jsme se konečně dostali k autobusovému nádraží. Chytili jsme autobus, který mířil do Bahía. Cesta byla velmi příjemná a bylo to jako okružní tůra. Ecuadorci mají opravdu zvláštní vkus při výběru filmů v autobusech. Sledovali jsme 300, myslím, že nejvíce brutální film, který existuje. Ale tady je to prostě normální.

Přijeli jsme do Bahía po 8,5 hodin cestování. Stanice je daleko centra města. Dokonce dál, než vězení v Bahia. Stejně jako v Quito, každý věděl, kam máme namířeno. Místní nám poradili, jakej autobus zvolit a za půl hodiny jsme byli na cestě do Canoii. Cesta trvala 45minut. V Canoe jsme se pak navečeřeli v nedobré a drahé restauraci. Ale co bylo ještě horší, Veronika zmínila, že jsme jeli kolem našeho hotelu, když jsme cestovali autobusem. No, normálně všude v Latinské Americe, můžete říct název, kde vás mají vyhodit. Ano, byl jsem docela rozčílenej. A k tomu jsme nemohli najít taxi. Tak jsme se rozhodli jít do hotelu po pláži. Hvězdy svítily a šli jsme s batohy 20kg 45 minut po pláži… Když jsme dorazili, byla v hotelu párty (teda jako každý večer). Jen si to představte, dvě siluety s velkými batohy se vynořili z pláže v noci. Všichni utichli!! Jen Juan Carlos přišel a ukázal nám, kde je ta nejdůležitější věc, pivo.

Každý místo je tvořeno lidmi a tady se cítíme jako doma….