Pisaq – pevnost v obloze

V tomhle momentu nám už incké památky lezly krkem, ale poslední nám zbývala,a pak už bude následovat Bolivie, kde incké záležitosti nemáme plánu. Taky Pisaq byl poslední pamětihodností na našem lístku, který jsme si koupili na začátku v Cuscu před deseti dny a tudíž byla poslední šance k návštěvě. Lístek měl platnost právě 10 dní.

Po náročném dnu, který představoval Salinaras a Moray jsme před sebou měli ještě náročnější…

Ráno jsem vstal asi v šest hodin a když jsem z poza záclon uviděl sluníčko, jak se dere do naší kobky, ve které jsme bydleli, vyrazil jsem s foťákem do ulic.

This slideshow requires JavaScript.

Pak mě napadlo, vylézt na protější stranu Ollayntaytamské pevnosti, kde jsem se nechal prohřívat východem slunce s pohledem na město.

Když jsem dorazil za hodinu a půl do hostelu, zabalili jsme se, nasnídali a vyrazili stejným colectivem jako předešlý den do Urubamby. Tam jsme si přesedli na další colectivo do vesnice mezi Urubambou a Pisaqem. Na silnici nás opět vyhodili a hned jsme si přehodili bágly do dalšího colectiva směrem na Cusco. V Pisaqu, kde nás vyložili, jsme si dali drahý sandwich na náměstí v gringovské restauraci. Důvod byl pten, že v Pisaqu jsme nezůstávali přes noc, ale byla to pouze zastávka. Spát jsme měli v Cuscu.

Opět byly dva způsoby, jak se dostat na pevnost, která se tyčila tak vysoko nad městem, že ani nebyla vidět. První byl taxíkem za 25 SOL. Druhý způsob pěšky, který jsme využili. Těsně před dosažením vrcholu se mi opět ozvala moje oblíbená noha, ale pevnost s několika masážemi jsem prošel celou.

This slideshow requires JavaScript.

Pisaq je krásný, jednoznačně. Pevnost zabírá celý hřeben nad městem. Pod pevností jsou všude kolem terasy, kde inkové pěstovaly své plodiny. Za pevností se pak nachází díry ve skále, kam Inkové pohřbívali své mrtvé. Dolu scházet se mi nechtělo vzhledem ke stavu mého chodidla, a tak jsme si vzali taxík. Byli jsme vyhozeni u markétu, kde jsme si dali jídlo ve stánku, kde chlapeček evidentně našel mrtvého ptáčka a celou dobu při přípravě našeho jídla si s ním hrál. Jo, Jižní Amerika prostě…

Vyzvedli jsme si baťohy a cestou si chytli colectivo do Cusca, kde jsme měli zarezervované ubytování tentokrát ne ve městě, ale nad městem. Na večeři jsme už ani nedošli, koupený chipsy jsme si snědli s yogurtem a hned usnuli.