Medellin

je pojem nejenom v Colombii, kde je to druhé největší město, ale i ve světě. Kdo by taky neznal Pablo Escobara, samozvaného vládce Medellinu, cocainového krále a té doby nejbohatšího člověka na světě. Medellin byl kdysi kruté místo a jedno z nejnebezpečnějších měst na světě, stejně jako Cali. Vždyť právě tato dvě města, respektive gangy v nich, soupeřili o nadvládu nad Colombijským cocainovým imperiem. Ty doby jsou ale dávno pryč a Medellin je moderní, bezpečné, suverénní město, kde jméno Pablo Escobar se nesmí ani vyslovit.

Do Medellin jsme přijeli ráno, nočním autobusem z Cali. Město leží v údolí a už na předměstí nás uvítaly, tak typické cihlové mrakodrapy. Celkově Medellin už na první pohled působil jako čistší a luxusnější město než Cali. Ubytování v Medellin je hodně drahý. Nejlevnější hostel, který jsme našli, a který se nacházel v distriktu byl …. a asi po právu byl opravdu nejlevnější. Američan, který se o hostel staral, vypadal hodně rezignovaně a celý hostel s ním. Přitom by stačilo několik úprav a bylo by to nádherné místo k odpočinku s velkým patiem, které bylo neudržováno. Taky šok byl, že peníze chtěl předem. Dal jsem mu vše, co jsem měl a šli jsme se najíst.

Verča místo vybrala kvůli tomu, že se nachází v …. district, to je vždycky ta lepší část města. Pár bloků od našeho hostelu se nacházela čtvrť s bary a restauracemi. Ale opravdu luxusně vypadajícími, jen pro pár vyvolených Colombijců a zejména pro Američany. Ceny tomu odpovídaly, navíc polovina restaurací byla přes den zavřených, takže s prázdným žaludkem jsme zamířili zpět k hostelu, kde se nacházal park, a tam jsme narazili na pěknou hospůdku s normálními cenami. Obědo – večeři jsme zhltli a šli si na hostel  lehnout.

Jednodenní výlet po Medellinu

Ráno jsme vstali poměrně brzy a vyrazili  spolu s místními, kteří šli do práce, místním metrem. Metro se táhne přes celý Medellin a nezahrnuje pouze nadzemku, ale také lanovky, které slouží jako normální přeprava. Na medellinské metro nejsou hrdí jen Medellinci, ale celá Colombie.

My jsme vystoupili přímo v centru města, prošli  park, kde jsou velké umělecké sochy a na informacích si vyzvedli mapu. Centrum města jsme prošli za dopoledne a hlavní atrakcí byla katedrála, která je vytvořená pouze z cihel a patří k největším cihlovým stavbám na světě. Navštívili jsme místní řemeslný trh a také promenádu s obchody, kde jsme si dali pořádnou porci smaženého kuřete.

Protože jsme měli čas, rozhodli jsme se jít do botanické zahrady pěšky. Dá se to, ale je to dlouhá a ne moc zajímavá cesta. Doporučuji vzít tedy metro a ty tři stanice přejet. Botanická zahrada ovšem byla moc pěkná, vstup je zdarma. A jedná se o takový spíše odpočinkový park s leguany a jinými živočichy.

Když jsme nabrali v parku nové síly, byly 3 hodiny odpoledne, a tak jsme se rozhodli , že nastoupíme na metro a projedeme se lanovkou, abychom viděli, jak město vypadá z vrchu. Tenhle výlet doporučuji udělat… Jízda lanovkou, jen nahoru, zabrala asi 20 minut a viděli jsme, jak žije většina medellinců.

Jak v chudších částí města nefunguje kanalizace a stoky se klikatí mezi až čtyřpatrovými cihlovými domy, a když náhodou dům není u „říčky“ tak je vypouštěna odpadní voda na ulici. Ale tak nějak kontrast cihelných domů, pověšeného barevného prádla, modrého nebe, vysokých kopců a údolí,

do kterého je Medellin zasazený, tomu dával pocit úchvatnosti a jisté krásy. Také až tady si uvědomíte, že dobýt město z rukou drogového kartelu, muselo být jako nesplnitelná mise. Vojáci čistili město uličku po uličce, a že uličky jsou opravdu úzké a klikaté, vedoucí do kopce, odhalíte právě zvrchu. Po vystoupení dole z lanovky jsme vzali opět metro, nakoupili nedaleko našeho hostelu v místním supermarketu potraviny na večeři a na campování v Rio Claro následující den.