Manizales

V Pereiře jsme se odhlásili z hotelu v dopoledních hodinách. Nevím, co nás to napadlo, ale rozhodli jsme se vydat pěšky na autobusové nádraží se všemi věcmi. Verča, která se kochala naposledy výhledem na Pereiru, šlápla do díry uprostřed chodníku a sedřela si celou nohu. Bylo jí mi moc líto, ale zase v Manizales jsem měl co ošetřovat , a to já rád :). Každopádně nic vážného se jí nestalo. Cesta proběhla celkem v klidu a my vystoupali, kochajice se krásnými výhledy, na autobusové nádraží v Manizales.

Z autobusového nádraží jsme chtěli jet původně lanovkou, protože jsme si mysleli, že lanovka povede přímo k našemu hostelu. Alespoň  to bylo tak na mapě. V informacích u lanovky nám řekli, že žádná lanovka tam nevede, pouze lanovka do centra. My jsme bydleli 3 km od centra v zona rosa, tudíž nové obchodní čtvrti, plné hospůdek a nových baráků. Vzali jsme si taxíka za 12 000 COP, který nás dopravil strmými uličkami až skoro na hřeben, kde vede dlouhá táhlá silnice a okolo ní se rozkládá zábavní zona v Manizales. Řeknu vám, že v Manizales bych řídit nechtěl. Když jedete do kopce, tak máte pocit, že sedíte na horské dráze, protože nevidíte ani za horizont, jak jsou tu ulice strmé.

Když jsme dojeli do hostelu, byli asi dvě hodiny. Hostel byl velmi příjemný s velkou zahradou, byla zde i wifi a zpočátku jsme byli jediní zákazníci. Došli jsme na jídlo, prohlídli si zona rosa, které je opravdu krásná. Všude hospůdky a kavárny a hlavně tu vládne nepopsatelně pohodová atmosféra. Taky jsme našli konečně  lanovku a museli se dát do smíchu. Lanovka  tam sice stála, ale byla historická. Na lanovce visela různá sousoší , zobrazující příběhy lidí, kteří zde tvrdě pracovali v dolech a jejich jedinou přepravní možností byla právě lanovka. Po večeři jsem zjistil v hostelu, že jsem nechal v Pereiře adaptér do zásuvky.

Návštěva centra

Rozhodli jsme se, že půjdeme do centra města pěšky, protože samotná cesta po hřebenu by měla být zážitek, a takyže byla. Bylo hezké počasí, cestou jsme si koupili džus a zmrzlinu, najedli se a pomalou chůzí  došli do centra. Taky jsme objevili několik obchodních domů, kde by mohli mít adaptér. Šli jsme pěší zónou, kde se nacházelo spousta malých obchůdků s přeplněnými regály od každého sortimentu něco a se zatajeným dechem jsme pozorovali auta snad v 45 stupňovém stoupání, snažící se dostat na vrchol hřebene. Promenádou jsme došli až ke katedrále, která je hlavní dominantou Manizales. Jedná se o jednu z největších katedrál na světě a je možné se podívat až na vrchol největší věže. Byli 4 hodiny a my věděli, že si musíme zaplatit průvodce 20 000 COP na osobu, protože na vrchol se dostaneme určitě při západu slunce. Prohlídka katedrály je velmi jinak zajímavá a dozvíte se spoustu zajímavých informací, pro nás ve španělštině :). Co jsme tušili, tak to se taky stalo. Západ slunce byl krásný my si ho mohli vychutnávat na vrcholu poměrně dlouho. Další cesta pak směřovala do obchodních center, kde jsme dělali průzkum ohledně adaptéru. Taky jsme se chtěli v obchoďáku najíst, ale jídlo je tam enormě drahé oproti ulici, i když se jedná třeba o stejné značky fast foodů. Chytili jsme tudíž autobus do naší zony rosa a tam si dali pořádný jídlo.

Prohlídka okolí a relax

Město se nám tak líbilo, že jsme si řekli, že si pobyt zde prodloužíme a vydali jsme se z našeho pohledu za centrum Manizales, kde se nachází pěší zóna podél hlubokého útesu. Výhled do údolí a na majestátné hory, které jsou pokryté sněhem, byl nádherný. Od té chvíli jsme neměli Manizales jenom rádi, ale zamilovali jsme se do něj. Odtud jsme vzali autobus domů a jenom relaxovali v hostelu. Večer jsme se ještě vrátili do centra koupit adaptér, který jsme nakonec sehnali v železářství jenom za 2 000 COP, takže jsme koupili hned 3. No a další den nás čekala cesta do Medellinu.

Manizales opravdu milujeme, jedná se o univerzitní město a věkový průměr je velmi nízký. Taky je zajímavý, že každý třetí manizalec je muž. Manizales má neuvěřitelných 7 mikroklimat. Je to město, které se mi zatím z Jižní Ameriky líbilo suveréně nejvíce. Určitě se tam musím zpátky jednou podívat.