Dvě strany divu světa – Argentina

Když jsem kupoval sérii letenek v Santiagu, uvědomil jsem si, že cestou z Buenos Aires do Ria de Janeira bych se mohl zastavit na jednom z největších přírodních divů, které byly přírodou stvořeny – Iguazu Falls. Přes sto vodopádů, které tvoří dokonale vyhlížející kaskády.

Pro mě to je zatím nejtěžší blog, který píši. Tolik rozporuplných pocitů jsem za celou cestu Jižní Amerikou neměl. Jak bych vůbec mohl říci o něčem tak úžasném a světově známém, že se mi to prostě nelíbilo? Můj ne zrovna pozitivní blog bude navíc s kontrastem fotek, které jsem ten den pořídil, vypadat směšně…Ale prostě jsem se rozhodl to napsat tak, jak jsem to cítil.

Cesta

Vodopády se nacházejí 20 km od bodu, kde se stýkají hranice tří států – Paraguaye, Argentiny a Brazílie, proti proudu řeky Iguazu. Já jsem dorazil z Buenos Aires na argentinskou stranu, protože letenka je o hodně levnější, když v Jižní Americe létáte vnitrostátně. K vodopádům se můžete dostat jak z brazilské, tak z argentinské strany. Mezinárodní hranice totiž prochází uprostřed řeky, tím pádem i středem vodopádů.

Po ubytování u milého chlapíka ve velmi turistickém městečku jsem se šel podívat právě na bod, kde se setkávají hranice oněch tří států. Město prakticky žije z turistického ruchu, ale je příjemné a seženete zde vše. Tedy kromě jedné věci… Majitel hostelu mi řekl, že v parku nemohu platit dolary, ani kartou. To mě trochu překvapilo, jelikož za dva dny jsem měl vstoupit na brazilskou stranu a měl jsem přesně vypočítané peníze, abych je nemusel zpětně měnit. Ale park jsem do této výměny peněz v Buenos Aires nezapočítal. Může vám to připadat hloupé, že jsem to neudělal, ale v Argentině můžete zaplatit prakticky vše v dolarech. Místní měna je totiž nedůvěryhodná, díky velkým výkyvům kurzu. V informacích jsem se tedy zeptal, kde jsou bankomaty, ale po několikahodinovém stání ve frontách jsem neuspěl u žádného. Totéž se mi stalo v Buenos Aires. Měl jsem stále 200 USD, ale problém byl, že všechny směnárny měly otevřeno do jedné hodiny odpoledne. Nakonec po třech hodinách zkoušení výběrů z bankomatů a hledání někoho, kdo by mi peníze vyměnil, jsem odchytl taxikáře. Toho jsem se zeptal, zda se mnou nechce směnit USD a on souhlasil…dokonce za lepší kurz, než v Buenos Aires.

Národní park Iguazu

Iguazu Falls je přírodní sedmý div světa. Byl jsem tedy zvědavý a natěšený, protože jsem při své cestě Jižní Amerikou viděl mnoho vodopádů, které byly úžasné a tohle měl být vrchol. Vyrazil jsem tedy prvním autobusem do národního parku.

Už když autobus zastavil před areálem, byl jsem trochu překvapený. Vypadalo to jako vstup do Universal studios. U pokladny jsem koupil lístek jako první a šel jsem rychlým tempem k vlaku, který měl jezdit každou čtvrt hodinu. Důvod byl, abych si užil největší atrakci v co možná nejmenším počtu lidí. Jenže to, že jsem byl v předstihu přede všemi mi moc nepomohlo a místo toho, aby vlak vyjel v 8.15, tak vyjel někdy před 9.00. To mě docela vytočilo. Nejsmutnější jsem ale byl, když vlak se svou 5 km rychlostí dorazil na místo.

Stovky lidí se vyhrnuli z vlaku a někteří začali utíkat. Nemyslím obrazně, ale doslova utíkali k vodopádům, které byly od vlaku vzdáleny další 1 km. Celou cestu vlastně jdete po jezeře na železné lávce, která je úzká, a tudíž jdete ve frontě. Samozřejmě se najdou tací, kteří vás předbíhají v hysterické touze se dostat k vodopádům první. Celé mi to přišlo jako špatný vtip, jelikož příroda kolem, aniž bych viděl vodopády, byla úžasná. Nádherná zelená džungle s masou vody kolem vás.

Dorazil jsem na místo, které má být největší atrakcí v areálu. Stojíte totiž naproti jednomu z nejmocnějších spádů, které se v přírodě vyskytují. Popravdě, nějak mi to nepřišlo zajímavé. Bylo to ze dvou důvodů…. Za prvé, lidi do mě strkali, a za druhé, že byla vidět jen mlha vody vodopádu. Takže samotný vodopád vidět nebyl. Vody tu už bylo prostě moc.

Odšoural jsem se tedy pryč k vlaku a dojel jsem zpět k mezi-zastávce udělat 6 km dlouhý okruh nad kaskády a pod kaskády. Ano, vodopády samy o sobě byly dokonalé. To, co tu příroda vytvořila, by nevymyslel ani ten nejnadanější malíř. Ale pohyb po ocelově šedých lávkách, masy lidí a vlastně celý záměr zpřístupnit tento přírodní zázrak co nejvíce lidem ten zážitek kazilo. Vše připomínalo spíše cirkus. Vůbec jsem se do té nádhery nemohl vcítit, i když jsem se o to snažil. Jako vrchol mi přišla tabulka popisující vodopády. Vedle bylo totiž to samé psané Braillovým písmem. Víte, přišlo mi to už jako nejhorší vtip. Koukat slepý na jednu z nejúžasnějších scenérií na světě. Ještě bych to pochopil, kdyby byl slyšet ten ohlušující hluk vodopádů, ale ten většinou přehlušovaly čluny zezdola vozící turisty pod vodopády a shora vyhlídkové vrtulníky. No a třešnička na dortu byl betonový pětihvězdičkový hotel Sheraton stojící naproti vodopádům v národním parku.

Když jsem odcházel, vzpomněl jsem si na absolutní recenzi v Trip Advisor….“ Je  úžasné procházet se jen tak džunglí „… Najednou jsem si uvědomil, jaké mám štěstí, protože já jsem byl v džungli několikrát. Džungle není o tom ji vidět, džungli musíte procítit. Když si přičichnete k zemi, zaručuji vám, že to je ta nejomamnější vůně na světě. Ale tady to udělat nemůžete, protože jste na železných lávkách.

Přemýšlel jsem opravdu hodně dlouho, co si vlastně o tom všem mám myslet, a zda by neprospělo to udělat skromněji, přírodněji…tím pádem ne pro každého. Vzpomněl jsem si taky na Chachapoyas a Yumbillu vodopád, jak mi vyprávěl místní volunteer, že tady hodlají vybudovat nové turistické centrum Peru. Přišlo mi to najednou celé neuvěřitelně líto, jak se k přírodě dokážeme zachovat, a jak si myslíme, že ji dokážeme kontrolovat a ovládat. Ale také jsem si uvědomil, že příroda nám to dokáže spravedlivě vrátit…vždyť co může být horší, než koukat na nejkrásnější věc, co jste kdy viděli, a přitom nic necítit.

Iguazu Falls (24)