Huanchaco

Cesta do Huanchaco

všechno začalo už ve Španělsku, kde jsem přemýšlel co dál a jak dál. Věděl jsem, že kvuli zraněnému chodidlu nebudu moct pár týdnů vůbec chodit a několik měsíců nebudu moct cestovat. Výsledek této rovnice byl jednoduchý. Najít na světě místo, které je levné, kde je všechno blízko, kde se budu cítit bezpečně, kde se neunudím k smrti, kde je kvalitní internet a mírné podnebí.

Po analytickém zvážení všech těchto aspektů padlo rozhodnutí odjet do Limy, jakmile transport bude možný. Zde si dát oraz na několik týdnů, abych opět byl schopný se transportovat dál do městečka zvané Huanchaco.

Po jednom týdnu rozporuplných reakcí na město Lima, jsem zariskoval s mým pravým chodidlem. Vybral jsem si luxusnější verzi autobusu, abych si mohl natáhnout nohu a pozdě večer jsem odjel. Po dvou hodinách cesty v komfortních sedačkách jsme náhle zastavili na dálnici. Další tři hodiny jsme stáli, protože se porouchal motor autobusu. Nakonec dorazil nový autobus, ale s obyčejnými sedačkami. My, co jsme cestovali v první třídě, jsme jako kompenzaci dostali dvě sedačky. Cesta do Trujilla, města, které je třetí největší v Peru trvá oficiálně cca 9 hodin, ale musíte počítat hodinu až dvě navíc a to díky zácpě v Limě. Cesta tedy trvala 13 hodin. Musím říct, že mě to nijak nevadilo. Místo příjezdu v šest hodin ráno jsem přijel v devět. Do Huanchaco se můžete dostat buď autobusem cca hodinu cesty nebo taxíkem, jízda trvá pak 20minut. Zvolil jsem druhou možnost.

huanchaco

 

Frogs Hostal

V Huanchaco jsem se ubytoval ve Frogs hostel, bez nějakého doporučení. S mou nohou jsem si vzal opět jednolůžkový pokoj na týden s tím, že když se mi tam nebude líbit, tak se přestěhuju. Hostel byl opravdu hezký a majitelé  velmi přátelští, dokonce mi navrhli, že mi budou jezdit pro jídlo na trh. Ale zase takovej chudák jsem nebyl. Jediné co mi vadilo, byla hlasitá hudba od 8 rána do 12 večer. Už jsem přece jenom trochu starší a tohle bylo na mě až moc.

Huanchaco

Huanchaco leží asi 20km od Trujilla. Na první pohled vám městečko přijde jako další destinace pro peruanský turisty, což taky primárně je. Ale my znalí surfování víme, že stejně jako například Ericeira v Portugalsku, je Huanchaco zapsáno na světové dědictví surfařů. A to díky tomu, že tady surfovali ještě snad před Incama.

Pokud zůstanete v surfařský komunitě jako já, váš den se bude točit kolem surfování a nicnedělání. Ale pozor, při delším pobytu je to návykové a po pár týdnech jste líní dojít i na market, který je sice malý, ale najdete zde vše, co potřebujete. Tiendy jsou velmi chabě zásobený. Najíte se dobře a levně tradičně na marketu, ale také v Menu Land nebo Surfers burger. Ve čtvrtek večer můžete zajít na Salsu do Janpix…

No a to je vlastně vše, co můžu o Huanchaco napsat. Městečkem se budete pohybovat pouze po jedné pobřežní ulici většinou, kde je vše co potřebujete pro váš život zde. Není tady opravdu co dělat, ale o to tady jde, jenom si užívat sluníčka, vln a pohodový atmosféry. A věřte, že největší událostí bude, když pojedete asi 25 minut do obchoďáku na Pizza hut nebo dát si KFC.

huanchaco

 

 

 

 

 

 

 

Možná můžu říct, nějaký místní story…nejvíc se mi líbili asi tyto dvě…

První je krátká, a to, že jakmile zazní sirény umístěné v oceánu, které signalizují, že se blíží tsunami, máte 25minut na útěk. Utíkat máte na vrchol útesu Huanchaco, a to prý proto, že tam Španělé postavili kostel. Rozumějte tak, že většina kostelů v Peru je postavena na Inca ruinách a základy jsou většinou Inců. A Incové stavěli prý jenom na místech, kam se tsunami nemohla dostat. No přeberte si to, jak chcete…

Druhá historka je o cocainu…jak jinak…Peru je nyní největším exportérem koksu v Latinský Americe. A Huanchaco, mrtvá ospalá vesnice u oceánu, plná turistů byla asi ideální skrýš pro výrobu. Každý pátek ráno přijížděl na okraj Huanchaco kamion, samo sebou v Huanachaco nikdy žádný kamion před tím nebyl spatřen. Večer téhož dne opět přes Huanchaco kamion odjel. Policii se to zdálo divný a tak jednoho dne, když kamion opouštěl město, byl zastaven. Kamion byl důkladně prohledán, ale nenašlo se nic kromě nákladu, a to byly měděné tyče na stavbu. V Huanchaco, ale žádná továrna na tyče není ani dokonce obchod se stavebním materiálem. Policajti pustili kamion dál. Za několik měsíců, jednoho dne zrovna v pátek, hustě pršelo ( otázka je, co je hustý pršení, podle místních ), každopádně jako obvykle kamion odjížděl z města. Abych vysvětlil pointu… v této oblasti nikdy neprší, takže to byla rarita. No a řidič jaksi nezvládl řízení a kamion překlopil. Měděné tyče se roztříštili a silnice se stala bílou. Poté policie objevila továrnu, která byla největší zatím objevenou na území Peru.

Památky

Většina západních turistů zůstává v Trujillu, protože mají zájem o vidění pámátek Chan Chan – největšího starodávného města na světě, žilo zde 600 000 lidí, z kterého nyní již nic nezbylo, pouze pár zdí a to je všechno. A druhou atrakcí je megalomanský palác Huaca del y la Luna, z kterého Španělé udělali pouze prach a písek. Obě tyto magalomanské záležitosti patří Moche kultuře, která zde byla před Inky. Řeknu vám to na rovinu… samotný Mojchekové a kultura je nesmírně zajímavá a určitě stojí za to si něco o nich načíst, ale tyto dvě památky můžete klidně s čistým svědomím vynechat, pokud nejste fanda ovšem do keramiky nebo muzeí. Stáhněte si knížku nebo informace a zůstaňte radši v Huanchaco na pláži. Pokud přece jen chcete zajet alespoň na jednu z památek, výběr padá na Huaca del y la Luna bezesporu.

Ale nejvíce času jsem strávil s přáteli v Casa Amelia