Cesta do Aqua Calientes

Jakou cestu zvolit?

Dostat se na Machu Picchu je možná trochu složitější, než se může jevit. Tedy pokud nechcete zaplatit pár set dolarů za tento výlet. Takže myslím, že jsme zvolili tu nejekonomičtější cestu, co existuje.

Ten večer, co jsme koupili lístky na Machu Picchu ,jsme se domluvili v místní agentuře, že nás vezmou colectivem do Hydroelektriky, což je místo, kde končí silnice a můžete pokračovat pěšky nebo vlakem. Zpáteční lístky nás stály 70 SOL a colectivo nás mělo na zpáteční cestě vysadit v Ollantaytambo, což je vstupní brána do Secret Valley.

Další alternativa je, cesta vlakem do Aqua Caientes stojí něco málo pod 300USD. Také je možnost se dostat linkovým autobusem do Santa Marty 80 SOL a poté colectivem do Hydroelektriky za 40 SOL. Obě varianty jsou tedy dražší.

Odjezd

ráno jsme vyrazili na brzskou snídani, kterou jsme si předešlý večer při placení hostelu objednali. Samozřejmě nikdo o brzské snídani nevěděl, ale alespoň jsme dostali oschlé housky z předešlého dne a kafe.

Když jsme došli do centra před agenturu ve zvolený čas, nikdo tam nebyl. Nakonec o 15 minut později přišel chlapík, aby jsme šli za ním. Po další půl hodině konečně přijel mikrobus a my jsme naložili baťohy a hezky se uvelebili na nejlepších sedačkách, tudíž u řidiče, abychom za 5 minut vystoupili a přešli do jiného mikrobusu, kde byly pouze dvě poslední místa uplně vzadu. Ještě ve městě po odjezdu všechny mikrobusy, v počtu asi pěti,zastavily na benzínce, kde se opět mezi nimi vyměnilo několik turistů. Systém přepravy jsme doteď nepochopili.

Cesta

Z Cusca se jede krásnou krajinou, nejdříve přes Secret Valley, které je suché a travnaté. Poté se stoupá do výšky přes 4 000 m na hřeben, abychom mohli sklesat do uplně jiného světa plného zeleně a džungle. Ne nadarmo jedna teorie trvrdí, že právě Machu Picchu bylo vybudováno jako obchodní centrum mezi Andami a Amazonií. Cesta dolů byla hodně klikatá, s přibývající vegetací také velmi teplá. Naneštěstí nás naložili do mikrobusu s nejšílenějším řidičem v Cuscu, který se evidentně vyžíval v pískajících pneumatikách v prudkejch zatáčkách a Kláře začalo být špatně. Takže si vzala nějaký prášek z Indie. Je pravda, že jsme emergency stavět nemuseli, ale poté jsem Kláru nemohl dostat ani z mikrobusu, když jsme stavěli na jídlo. Konečně, kolem 16.00 jsme dorazili do Hydroelektriky, kde nás čekal 10km pochod po železnici do Aqua Calientes, ten den finální destinace.

Baťohy na záda

Většina lidí do Aqua Calientes, tedy na Machu Picchu , přijíždí na jednu noc nebo dokonce to jde vše absolvovat v jeden den. My jsme se rozhodli, že zde strávíme tři noci, abychom si vše mohli vychutnat. Cestou zpět jsme se taky chtěli zastavit na několik dní v Ollantaytambu, kde je spousta inckých památek. Takže jsme vzali veškerou naší výbavu sebou.

Na železniční stanici Hydroelektrika jsme se odsvlíkli, narazili na sebe baťohy a šli jsme. Na Kláru pořád prášky účinkovaly a celou cestu sotva pletla nožičkama. Já jsme ožil…, naprosto čerstvý vduch a vůně zelené džungle s úchvatnou scenérií mě nabíjely životem a vykračovalo se mi opravdu dobře. Cesta je celá po železniční trati, kde vás čeká nejdříve překročení velké rozbouřené řeky po opravdu zrezlém železničním mostu, kde železné pláty, po kterých kráčíte mají v sobě více děr, než ementál. Poté se vám začne otevírat podél rozbouřené hnědé řeky v údolí, scenérie několik set metrů zelených vysokých hor prorostlých džunglí a vy víte, že tohle místo má magický náboj. Před Aqua Calientes už můžete vidět první náznaky Machu Picchu, a to terasy pro pěstování všeho možného a samotnou strážní věž. Ale jen za jasného počasí. To se nám cestou nedostávalo a my jsme šli za lehkého deště celou dobu.

Jakmile jsme dorazili do Aqua Calientes ,ubytovali jsme se v příjemným hostelu hned v centru města.

Odpočinkový den

Jelikož jsme dorazili večer v 6.30 naprosto vyčerpání z únavné cesty mikrobusem a 10km trekingem do Aqua Calientes, chtěli jsme druhý den jen relaxovat. Přesto jsme kolem oběda vyrazili alespoň na 3 hodiny do „botanické zahrady“, kde cílem byl vodopád. Od rána svítilo krásně sluníčko a na obloze nebyl ani mráček. Zahrada nestála za nic a vodopád už vůbec ne, ale jednalo se o příjemnou procházku, kde jsme si odpočinuli a byli jsme plně připraveni na vrchol našeho pobytu v Cuscu.