Casa Amelia

Na Casa Amelia jsem se díval už v Limě, ale nějak jsem tento diamant v Huanchaco přešel. Přesto jsem si vzpomněl na „ni“, když jsem nemohl jedné noci usnout ve Frogs hostelu. Další den jsem napsal Paulovi, majiteli hostelu, že bych se rád ubytoval v dormu na týden. Paul mě velmi vřele přivítal a hned mi řekl, že na měsíc odjíždí do Evropy, a že hledá lidi na pronájem hostelu, jestli tu nechci zůstat.

Cestování je o štěstí. S tím jsem se už smířil a když se mi něco zlého stane vím, že zejtra nebo za týden se mi zase stane něco dobrého. Cestování je, tak nějak poeticky, spravedlivý.

Druhý den jsem nabídku přijal. Byl to celkem logický krok. Paul potřeboval zaplatit nájem, a aby tu byl někdo kdo se postará o zvířata a já jsem potřeboval zůstat minimálně na měsíc nehybný. Perfektní!!

Popis

Casa Amelia leží cca 250m od centra Huanchaca, z mého pohledu ideální poloha. Dostatečně daleko od hluku, a přesto kamkoli blízko. Hostel řídí holanďan jménem Paul, který je vášnivý surfař, milovník svých zvířátek a především výborný manager. Jeho smysl pro řízení hostelu je fantastický a pro obyvatele hostelu udělá vždy maximum. Hostel je poměrně malý. Má pouze dva dvoulůžkové pokoje, jeden dorm se třemi postelemi a také jeden jednolůžkový pokoj se společnou koupelnou. Kuchyň a obývací místnost jsou poměrně malé, ale to vše kompenzuje krásná velká zahrada, dvě terasy, kde si můžete každý den vychutnat kýčovitý západ slunce, který nikdy neomrzí. Když vyjdete ven z hostelu, jste rovnou na pláži.

Náplň našeho dne

Já, německý pár, novozélandský pár a Angličan, jsme dostali nájemní smlouvu k užívání prostor. Ve smlouvě byla i kolonka, že můžeme pronajímat nemovitost dál. To jsme taky praktikovali skoro tři týdny. Výhodou bylo, že veškeré peníze šli nám, takže jsme si vlastně skoro vydělali na nájem.

Náplň dne byla jednoduchá. Nakrmit zvířata, nakrmit sebe a to bylo všechno. Surfaři surfovali, my co jsme nesurfovali, jsme pili pivo nebo něco dělali na počítači. Večer jsme se koukli na telku, zašli do hospody nebo na salsa night, zahráli si jednu z karetních her a šli spát. A takhle pořád dokola…

Naši mazlíčci

Paul má tři druhy zvířátek… papouška, paní králíkovou, pana králíka a v neposlední řadě kočku Bartolu, která tady tak nějak na všechno dohlíží. Jelikož jsem s maskotama strávil sedm týdnů, musím se o nich rozepsat trochu víc.

Papoušek (alias Evil one) – musím říct, že tento živočich tady měl trochu zvláštní postavení. Snažili jsme se, všichni jak mohli, ale moje přezdívka pro papouška ho dokonale vystihovala. Máme oprávněné podezření, že nemá rád lidi, převším něžnější pohlaví. Často jsme papouška nechávali volně si pobíhat po zahradě, ale jakmile prošla jedna z dívek, hned na ní začal útočit. Další jeho vlastností bylo, že jako by rozuměl všemu, co říkáme. Protože vždy v tu nejpravější chvíli se začal hlasitě smát. Prostě divný. No a když přičtete k tomu, že chodil pozpátku, proč tedy asi Evil??

 

Králíčci – všichni si mysleli, že to bude největší nuda s nimi. Dostali jsme je na starost, když ještě byli poměrně malí, ale během našeho pobytu se dostali do puberty. Myslím, že vše začalo tejden potom, co Paul odjel. Chlapec přeskočil 75cm plot a volně se začal pohybovat. Upravil jsem tedy ohradu tak, aby se z ní nedostal. Omyl, našel jinou cestu. Dali jsme tedy hlavy dohromady a udělali  kompletně nový oplocení. Jenže ti holomci se naučili šplhat po pletivu nahoru. Vše vyvrcholilo poslední den mého pobytu, kdy slečna se jaksi ztratila. Ztratila se na dva dny a znova se objevila celá od hlíny a listí. Navíc králíci měli rádi vše, co bylo z plastu a celý dny do sebe bušili. To přispělo asi k tomu, že z paní králíkové se vyklubala nenávistná králičice, která nechtěla zpátky do ohrady, pořád pištěla a několik dnů se snažila zabít svého druha. No prostě klasickej partnerskej vztah.

Bartola – jestli si myslíte, že máte doma rozmazlenou kočku, tak to jste nepotkali Bartolu. Kočičku v letech, která žere jen když jí hladíte. Kočičku, která nepije jinak, než z vodovodního kohoutku. A která každý ráno čeká nebo škrábe, což je tak od šesti a dožaduje se žrádla. Samozřejmě musíte být u jejího krmení a hladit, než se nažere. Jinak vás nenávistně vymňouká.

V Casa Amelia jsem strávil opravdu dobrý čas, poznal jsem nové přátele, smáli jsme se od rána do večera a co je nejdůležitější, z pajdavé chůze jsem zde přešel do plynulého běhu.