CALI

CESTA DO CALI

Ze San Agustín jsme zamířili opět stejnou cestou, kterou jsme přijeli do Popayanu. To znamenalo drkotání mikrobusem 6 hodin po hrbolaté cestě. Tentokrát se to ovšem neobešlo bez komplikací. Na cestě mezi San Agustínem a Popayanem strhl náklaďák pod sebou prašnou cestu a my museli čekat, než bagry vybagrují novou cestu ve srázu. Netrvalo to dlouho, asi hodinu, to je podle mě dobrý čas, postavit kus nový silnice.

Lístek jsme měli koupený až do Cali. Asi to nebylo uplně nejmoudřejší, protože jsme museli čekat na autobus od jedné společnosti a autobus měl samozřejmě zpoždění. Navíc autobus začal nabírat různě lidi po cestě. Takže do Cali jsme se dostali asi v 9 hodin večer. To určitě nebyl náš cíl. Plán byl kolem 6 hodiny, ale znáte to, tady se plány moc dělat nevyplácí. A od té doby jsme věděli, že je moudré vždy si nechat nějakou rezervu na cesty. Autobusové nádraží leží v té méně bezpečné lokalitě Cali. Dali jsme si rychlou večeři na nádraží, protože celý den jsme prakticky nic nejedli a po lehčích problémech s nahaněčem taxíků jsme se vydali do hotelu. Projeli jsme takřka celé Cali a hotel jsme nemohli najít, až jsme zjistili, že Verča dala taxikáři špatné údaje, respektive prohodila ulice. Nedalo se jí to zazlívat. Byli jsme opravdu v nedobrém stavu. Nakonec jsme šťastně dojeli do hezkého hotelu Colors v Cali.

CALI

Ráno jsme se vydali do centra města obhlídnout, jak vypadá slavné Cali, které v minulosti tak trpělo díky gangům s narkotiky. Dokonce se jednalo o nejnebezpečnější město na světě , a to díky úmrtnosti obyvatel v přestřelkách. Nyní je Cali známé především jako hlavní město Salsi. Je to také třetí největší město Colombie.

Asi jsme nebydleli v té nejlepší čtvrti, ale bylo to velmi blízko k autobusovému nádraží. Asi hodinu trvalo, než jsme se dostali do centra města pěšky. Při procházení rušnými ulicemi Cali jsme si všimli, že většina obyvatel je černé pleti. Bylo to také jediné místo ve vnitrozemské Colombii, kde tomu tak bylo. Centrum samotného města není ničím výjmečné. Najdete zde pouze velmi ošuntělé budovy a jednu promenádu kolem řeky. Ale i zde se najdou pěkná místa. My jsme po obědě  zapadli do malé kavárny, kde jsme si dali kafe. Verča ještě koktejl a já čerstvě vymačkanej džus. Bylo to úžasný. Na zpáteční cestě jsme měli docela strach. Hrála se totiž Copa America a nenašel by se snad jedinej člověk, který by neměl oblečený národní fotbalovej žlutej dres. V alkohol shopech se čekali fronty a všichni byli plný adrenalinu. Auta houkala seč mohla. A to zbývalo do začátku utkání 2 hodiny. My jsme cestou koupili celé kuře, brambory a v klidu si to rozložili na hotelovém pokoji, kde jsme se u fotbalového utkání nacpali k prasknutí. Když jsme na ulici viděli, co se odehrává, nevěděli jsme,jestli vůbec máme fandit Colombii, protože možná, že bychom následující den ani neodjeli nebo by řidič společně s naším autobusem skončil v příkopu. Colombie nakonec prohrála, tak jsme usinali klidněji a doufali, že náš řidič se neopije pro změnu ze žalu.

Cali jsme opustili v poledne a mířili jsme do Pereiry. Mně se v Cali moc nelíbilo, ale znám lidi, kteří to město milují. Myslím, že určitě je lepší zůstat ubytovaní, tak jako vždycky v Colombii ve větších městech, v zona rosa. My jsme kolem ní projížděli a vypadala opravdu krásně. Tak snad příště!!