Cajamarca

Chachapoyas – Cajamarca

Když jsem dorazil z Yumbilla vodopádu, opět  jsem si prodloužil v Chachapoyas hostel o jeden den. Usušil jsem mokrý věci a hlavně si koupil lístek na autobus do Cajamarcy. Mohl jsem pohodlně nasednout na přímej autobus zpět do Trujilla, ale vzal jsem to druhou přístupovou cestou do Chachapoyas a vyrazil jsem v 5 hodin ráno směr Cajamarca, kde jsem měl strávit dvě noci a poté pokračovat do Trujilla. Bylo to ze dvou důvodů. První byl, že cesta, která měla trvat 10 hodin, vedla přes velmi zajímavou krajinu a druhý, že Cajamarca měla mít zajímavé incké památky a také samotné centrum města má několik krásných památek ve španělském stylu.

Ve 4.30 ráno jsem dal sbohem majiteli hostelu, který mě v náměsíčném rozpoložení objal, popřál mi šťastnou cestu a já vyrazil na autobusové nádraží, kde jsem nasedl do malinkatého autobusu. Po dvou hodinách cesty údolím jsme zastavili v malém městečku Leymebamba, kde jsme si všichni dali snídani. Smaženou rybu Truchu a sladkej cocovej čaj. Jakmile jsme se rozjeli, následovalo už jenom prudké stoupání do výšky 4500 m.n.m. a poté opět sklesání, ale ne do Chachypoaských 2700 m, ale až k 5 m nad mořem. Ne,neupsal jsem se. Opravdu uprostřed And je místo, kde se nachází subtropická oblast a v ní tropická oblast. Kde podél řeky rostou zelené stromy a palmy se štavnatým ovocem. Byla to sranda, jelikož nahoře jsem se tetelil zimou a poté o dvě hodiny dole jsem měl promočený tričko od potu. Této oblasti si moc neužijete, protože opět vystoupáte do 3000m,a poté opět sklesáte pár set metrů do města Calendin. K mému překvapení zde autobus končil. Přeložili mi baťoh do mnohem většího autobusu a pokračovali jsme do Cajamarci. Z tohoto města je již silnice normální. Před tím silnice byla tak úzká, že autobus vždy musel couvat, aby mohlo v protisměru projet auto, to zrovna není příjemný pocit, když pod vámi je kilometrovej sráz. Navíc občas silnice chyběla, takže přes cestu, tam, kde voda strhla silnici,byly natažený jenom dvě prkna pro kola. No rozhodně diky těmto zážitkům cesta hodně rychle utekla. Celkově cesta netrvala 10 hodin, ale 14 hodin.

This slideshow requires JavaScript.

Po příjezdu do Cajamarci jsem se ubytoval u rodiny, která žila půl hodiny chůze od centra. Doma byla jenom babička. Ubytování bylo opravdu…, no divné. Můj pokoj byl…, teda dotetka nevím, jesti to pokoj byl, jelikož to byla jedna místnost oddělená papundeklovou zdí, kde od shora půl metru chybělo. Každopádně po večeři na ulici za 3 SOL jsem usnul bez problému.

Cajamarca

Nad městem se nachází Incká inženýrská síť a významné místo Inků jménem Cumbemayo. To byl plán na dnešek, alespoň ten hlavní. Ráno jsem vyjel tedy do centra města, kde jsem si koupil zájezd, kterej byl o polovinu levnější než taxík. Před tím jsem fotil náměstí a ztratil jsem v zápalu věci krytku od foťáku. Ach jo… Cumbemayo bylo významné tím, že prameny, které zde tečou,se vlévají jak do Pacifiku, tak do Amazonky, no a Inkové si toho byli vědomi, proto tohle místo obývali a vystavěli zde všude kanály pro rozvod vody. Zajímavosti je, že kanály jsou tak důmyslně postavené, že se nezanášejí. To je asi něco, co dneska už neumíme. Ale místo jako takové bylo zklamáním. Krome těch kanálů a skal, které tak trochu vypadaly jako hodně chudé příbuzné Adršpašskych skal, zde nebylo nic. Byl jsem trochu zklamaný.

Město Cajamarca je lepší volbou, jak strávit den. Je zde několik katedrál a také kopec, který postavili Inkové, kde je nyní vertikální park. Výhled určitě stojí za to.

K večeři po 17dnech v Chachapoyas, kde jsem jedl jenom kuřata,jsem si dal v místní hospodě stejk z mladého býka za 25 SOL. Vtipný bylo, že jsem si objednal a za minutu se přišla servírka zeptat, jestli to opravdu chci, že to stojí 25SOL ( 8USD ). K pití mi přinesla teplý pivo a dvě skleničky, abych to pivo, díky pěně, nepil dvě hodiny. Když jsem přišel na pokoj, měl jsem tam velkýho černýho pavouka, ale nějak mě to nevykolejilo. Vykolejil mě až ten na záchodě, když jsem rozsvítil… několi centimetrů velkej, obdelníkovýho tvaru, bez pigmentu, průhlednej tak, že mu byli vidět všechny orgány. Začal rychle pobíhat po stěně sem a tam. K mému štěstí měla koupelna tak třičtvrtě metru na dva . Vtěsnal jsem se mezi zeď a běhajícího velkýho pavouka a začal jsem močit, říkajíc si poučky ze Zoo v Praze…“pavouk je na nejnižším stupni potravního řetězce“… atd. Když jsem přišel do pokoje, koukal na mě černej pavouk, ale tomu jsem se jenom vysmál a řekl mu, ať se jde podívat na záchod.

 

Cesta do Trujilla

Po snídani jsem si pečlivě zabalil a v devět hodin ráno jsem odjel směrem na terminál mého „oblíbeného“ přepravce Linea s pocitem, že jsem něco zapomněl, ale pokoj jsem prošel několikrát. Když jsem stál na odbavení, vzpomněl  jsem si, co jsem v pokoji zapomněl…PAS…, který jsem si tak krásně ukryl za záclonu. Nechal jsem si propadnout lístek za 10USD a odjel jsem zpět. Další autobus jel až za dvanáct hodin, takže jsem zamířil, kam jinam, než do nákupáku. A to do Starbucksu a v mezičase jsem si koupil sluchátka za 2 000,-CZK, protože jsem dvoje levný už odrovnal, a protože mi nefunguje konektor na mém telefonu. Proč to píšu do blogu? Protože sluchátka jsem sháněl celej měsíc a je to nervák. Jo, v Peru je holt těžký shánět elektroniku  😀